Projektový den - Mezinárodní den bílé hole

Dne 15. října jsme si v naší třídě připomněli Mezinárodní den bílé hole, který upozorňuje na život nevidomých a slabozrakých lidí. Naším cílem bylo lépe pochopit, jak se nevidomí lidé v každodenním životě pohybují, jaké pomůcky používají a s jakými výzvami se setkávají.

Na začátku jsme se seznámili se strukturou našeho projektového dne. Společně jsme si řekli, jaké aktivity nás čekají a co si budeme zkoušet. Poté jsme se pustili do práce. Nejprve jsme se dozvěděli něco o historii a významu bílé hole – symbolu samostatnosti nevidomých a slabozrakých. Seznámili jsme se také s tím, jak se s holí správně pohybovat a jak ji používat v praxi.

Dále jsme si prohlédli učebnice pro nevidomé a Braillovo písmo, které nás velmi zaujalo. Naučili jsme se, že každé písmeno má svou jedinečnou kombinaci bodů a rovnou si děti zkusily napsat své jméno pomocí jednotlivých znaků.

Následovalo krátké seznámení s životem Davida Kratochvíla, českého paralympijského plavce, jehož příběh nás inspiroval a ukázal, že i s handicapem se dá v tak mladém věku dosáhnout velkých životních úspěchů.

Po teoretické části jsme se pustili do praktických aktivit. Nejprve jsme si vyzkoušeli pohyb se slepeckou holí po třídě. Bylo to zajímavé, ale zároveň náročné – mnozí z nás zjistili, jak těžké je orientovat se bez zraku i v pro nás známém prostředí.

Mezitím se jednotlivci střídali na stanovišti s poznáváním předmětů poslepu. Po dobu dvou minut jsme hmatem zjišťovali, co se ukrývá v krabici – mezi předměty byly například guma, strouhátko, propiska, plyšový přívěsek, pytlík s čajem, balíček kapesníků, vlašský ořech, kaštan, list, čajová lžička nebo malý talířek. Poté po dobu jedné minuty žáci psali všechny věci, které si dokázali zapamatovat. Tato aktivita prověřila nejen náš hmat, ale i paměť.

Další soutěží bylo oblékání a zapínání svetru poslepu načas a poté i zavazování tkaniček se zavázanýma očima. Ukázalo se, že i běžné činnosti, které denně děláme automaticky, jsou bez zraku opravdovou výzvou.

Následovala aktivita, při které jsme si vyzkoušeli pohyb po schodech se slepeckou holí. Tato část projektu nám ukázala, jak důležité je soustředit se na každý krok a spoléhat se na hmat a sluch.

Po návratu do třídy jsme si zavázali oči, dostali čistý papír a za doprovodu hudby jsme kreslili děj z knížky Papuchalk Petr, kterou paní učitelka předčítala. Bylo zajímavé tvořit bez kontroly zraku a spoléhat jen na svou představivost. Aktivitu jsme si na konci společně rozebrali na koberci, kdy jsme si prohlédli díla všech dětí.

Na závěr jsme tvořili skupinový obraz poslepu opět za doprovodu relaxační hudby. Děti si sedly kolem velkého papíru, zavázaly si oči a paní asistentka na papír nanesla temperové barvy. Každý barvy roztíral po papíře podle vlastního citu. Když jsme si nakonec rozvázali oči a společně si výsledek prohlédli, byli jsme překvapeni, jak krásný a barevný obraz vznikl.

Na konci dne jsme si celý projekt společně zhodnotili. Všichni jsme se shodli, že to byl velmi zajímavý a přínosný den. Zjistili jsme, jak složité může být žít bez zraku, ale také jak důležité je nevzdávat se a spoléhat se na ostatní smysly.

Projekt nám pomohl rozvíjet empatii, trpělivost a vzájemnou pomoc. Naučili jsme se, že i malé překážky mohou být příležitostí k poznání a že svět se dá vnímat nejen očima.

Mgr. Aneta Sofie Lorencová